Nebe nezná vyvolených (E.M.Remarque)

17. března 2012 v 14:45 | Liss |  ZAJÍMAVOSTI mimo mísu
tak je tu můj první článek tady. Rozhodla jsem se ho dát sem, protože na svém vlastním blogu bych mu musela vytvořit speciální rubriku. Je to můj rozbor knihy Nebe nezná vyvolených.

Anotace
Nebe nezná vyvolených je kniha německého autora Ericha Maria Remarquea, jediná z jeho tvorby, která se odehrává až po druhé světové válce. Je to příběh o lásce dvou mladých rozdílných lidí s odlišnými myšlenkami, ideály a sny.
Děj (doufám, že stručný)
Do sanatoria přijde nový pacient, automobilový závodník Hollman, kterého přijede navštívit jeho nejlepší přítel Clerfayt, v doprovodu Hollmanova oblíbeného auta, Giuseppa. Lillian se s Clerfaytem seznámí a z náhlého popudu ho uprosí, aby ji vzal s sebou do světa, protože měla pocit, že v sanatoriu jen čeká na smrt, pomalou a zdlouhavou smrt.
Jejich cílem je Paříž, kterou Lillian nikdy neviděla, a jež ji dokonale okouzlila. Přes nesouhlas strýce, nejbližšího příbuzného, žije v hotelu, kupuje si spoustu šatů, které jí musí upravovat, protože je příliš hubená, a celkově rozhazuje peníze, kterých má dost, ale ne přebytek. Její city ke Clerfaytovi jsou nejisté, není si jistá téměř ničím, ale později se z nich stanou milenci, těšící se z každé chvíle, kdy mohou být spolu, protože to může být zároveň i jejich poslední. Oba jsou závodníci se smrtí, snaží se jí vzdorovat co nejdéle, protože ví, že je dříve nebo později dostihne.
Clerfayt pozve Lillian na jeden ze svých závodů. Ta, otřesena lhostejností, kterou lidé projevují vůči zranění závodníků, a tenkou hranicí mezi životem a smrtí, začne pochybovat o svém postoji vůči Clerfaytovi. Odjede na pár dní a neřekne mu kam, takže Clerfayt málem umře strachy, když o ní nemá zprávy. Lillian se najednou objeví zničehonic, ale cítí, že její čas se krátí, dostala další chrlení krve, horší než kdy předtím.
Rozhodne se, že Clerfaytovi dá více času na přemýšlení, protože má pocit, že s ní chce žít jen ze soucitu. Na život automobilového závodníka je už příliš starý a chce s Lillian dožít do konce jejich dní, je přesvědčen, že se jeho milovaná uzdraví, ale zanic na světě by ji neposílal do sanatoria. Nicméně Lillian je přesvědčena, že Clerfaytovi působí potíže, a rozhodne se, že po závodě bez rozloučení zmizí.
Jenže Clerfayt je v závodě smrtelně zraněn. Lillian se tedy ocitá v roli "skorovdovy" a když mu chce vystrojit řádný pohřeb, vyrve jí jeho tělo Clerfaytova sestra, která dosud o bratra nejevila zájem. Lillian si unaveně uvědomí, že bez Clerfayta venku žít nechce, a tak dovoluje svému dřívějšímu příteli Borisi Volkovovi, aby ji odvezl zpět do sanatoria, kde zanedlouho umírá.
Můj názor
Tahle kniha mě naprosto šokovala. Když jsem dočetla poslední řádek, odložila jsem ji na stůl před sebou a ještě dlouho se vzpamatovávala z celého příběhu a hlavně konce. Samozřejmě není z těch knih, které vyžadují pokračování, vždyť ani žádné pokračování mít nemohla, ale bylo v ní cosi, co mě přesvědčilo o tom, že si přečtu i tu druhou od tohoto autora, která se mi krčí v knihovničce. Ta bezútěšná atmosféra, když Lillian přemýšlí sama nad sebou, nad svým životem a jeho smyslem, ta rozervanost mezi láskou ke Clerfaytovi a volnosti, ke mně úplně promluvila. Nebyla to knížka končící And they lived hapilly forever after, ale s koncem jsem byla spokojená. Autor se nesnažil čtenáře oklamat šťastným koncem - Jak by asi láska dívky s pokročilou tuberkulózou a stárnoucího automobilového závodníka mohla dopadnout? - a za to mu jsem nesmírně vděčná. Na rozdíl od spousty dalších lidí si myslím, že J.K. Rowlingová konec Harryho Pottera naprosto nezvládla. Opravdu si myslela, že jí všichni bezpodmínečně zbaští, že by celou tu válku přežili všichni tři hlavní hrdinové? No, to tady teď řešit nebudu. Chtěla jsem říct, že jsem nesmírně ráda, že jsem tuhle knížku, pocházející z přetopených sklepů panelových domů v Ostravě Hrabůvce, otevřela a dala jí možnost ukázat, že dobrá kniha nemusí pocházet z posledních dvaceti let. Neřekla bych, že je to vyloženě čtivo, ke kterému se budu pravidelně vracet, ale rozhodně mě donutilo vyplout z nereálného světa happyendů.
Závěrem chci jen říct, že ji doporučuji přečíst všem, koho už nebaví věčné happyendy a touží po něčem jiném, lepším a věrohodnějším.
Liss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama