Mlha -----Phantom Of The Forest-----

14. prosince 2011 v 10:14 | Alva |  ZBYTKOVÝ materiál
MLHA
Další z těch narychlo zhotovených slohových útvarů. Jo, vím, že už je to ohrané, ale bohužel. Času právě teď moc nazbyt není, tak nezbývá než zabrousit do skladu s 'povinnými veledíly', jejichž zadání nám učitelka tak ráda servíruje každý druhý den. Můžu vám ale slíbit, že usilovně vymýšlím zápletku k Hříchům, která by nebyla debilní nebo moc 'paci-čmuchy', pro vkus a dobro nás všech. Nicméně tentokrát na naši školu zaútočil smog a tak logicky téma muselo být mlha. Takže zatímco všichni ostatní buď psali o tom, jak ráno vstali, zjistili, že rodiče nejsou doma a byli rádi, když se jim vrátili živi a zdrávi, já se samozřejmě jak jinak musela trhnout. No co, nerada píšu o sobě nebo ze svého úhlu pohledu jako hlavní osoby. Takže tady je opět trochu Švédska pro ty, co chápou moji chorobnou závislost. A pro ty, co ne, no...holt se buď časem poučíte, nebo se běžte klouzat.


V dávných dobách, kdy ještě sever Evropy obývali lidé, kteří věřili na nadpřirozeno, staré bája a pověsti, jenž vypravovali rodiče svým dětem při svitu ohně, žil v jedné malé osadě nedaleko nynějšího Stockholmu ponocný Lars. Každý den po setmění se odebral na pochůzku po okolí a kontroloval, jestli jsou všichni lidé a všechna zvířata tam, kde mají být. Lars pocházel z rodiny, která měla původně tři děti. Bohužel jednoho dne o své sourozence přišel a počet členů jeho rodiny se drastivky zmenšil.
Snažil se na ně nemyslet pokaždé, když šel v nocí vesnicí za doprovodu tmy a zvuků noci, ale dnes tomu bylo jinak. Dnes se tomu rozhodl poddat, z jednoho prostého důvodu. Bylo to přesně dvacet pět let od té osudné noci, té noci, která mu změnila život nadobro. Sedl si tedy na kámen a vrátil se ve vzpomínkách do svého dětství. ten den bylo zataženo a všude kolem se táhla mlha, jako mléčný opar, který ne a ne zmizet. Nebylo vidět na krok, a to Larse a jeho sourozence ponoukalo k prozkoumání onoho temného lesa na úpatí hor. Dospělí jim vždy radili, aby se do temného labyrintu stromoví nikdy v takovémto počasí nevydávali. To byl samozřejmě přesně ten podnět, který jejich dětská duše potřebovala. Vydali se tedy skrz mléčný opar na kopec, kde začínal nejhlubší les a rozhodli se, že dojdou nahoru tam, kde údajně přebývá všem známý stařec bez domova. Pokračovali vstříc temným hlubinám lesa, které se v mlze rozprostíraly do nekonečna, pošťuchovali se a smáli, i když ticho kolem nich bylo jasně patrné. Lars pomáhal své sestře a bratrovi přes spadlé větve a kameny, hemžící se všude kolem, aby si neublížili. Po chvíli děti utichly, když se z nedalekého stromu ozvalo rezonující houkání sovy. Všichni tři zpozorněli. Okolí, skrz které nebylo vidět zapříčinilo to, že jejich nejistota závratně vzrostla. Rozhodli se tedy, že se raději vrátí. Lars by ještě rád zůstal a prozkoumal všechno, co les nabízel, ale věděl, že už je budou v osadě hledat. tak se tedy shodli a vydali se na cestu zpět.
Jenže sytá bělost všude kolem je zradila. Nevěděli, kudy se dát dál. Lars a jeho sourozenci pocítili narůstající strach. Najednou se za nimi ozvaly kroky, tiché opatrné našlapování. "Ne, to bude jistě stařec, který se potlouká lesy!", pomysleli si vyděšeně. Zůstali zaraženě stát. Poslouchali blížící se kroky. Mlha jim vzápětí odkryla obličej narušitele. Byl to on, muž z lesa! Zpanikařili, kolovaly o něm totiž po osadě různé zvěsti. Například, že zešílel, nebo požírá malé děti. Není divu, že byli strachy bez sebe. Opatrně ustupovali před starcem, který se zjevil z mlhy jako fantom a který je tady očividně rád neviděl. Postupovali více a více dozadu, když v tom Lars uslyšel lehké žuchnutí doprovázené křikem. Ne! Jeho sourozenci! Při tom, jak couvali před starcem si neuvědomili, že došli na kraj převisu, který byl hluboko v lesích, a přepadli přes něj dolů. Larse zachvátil panika a zlost. Jeho sourozenci spadli! v té mlze neviděl dolů, ale podle zvuku dopadu věděl, že to tak je. Otočil se, aby obvinil onoho starce z toho, že v první řadě on zapříčinil jejich pád, když je vylekal. On byl ale pryč. Mlha ho pohltila do sebe a ztratil se Larsovi z dohledu.
Lars se vytrhl z této traumatizující vzpomínky a zvedl se z kamene. Už nikdy se jako dítě nevydal do lesa. A je to také důvod, proč dělá ponocného. Aby žádná další rodina nemusela zažít tu ztrátu, kterou zažila ta jeho. Larsova matka se nikd yz té trágedie nevzpamatoval, stejně jako on. proto teď stráží osadu, aby žádné dítě už nikdy pod jeho dohledem neumřelo tam nahoře, v mlžných lesích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 19. prosince 2011 v 18:17 | Reagovat

Huh, na to, že je to do školy je to fakt dobrý! :)))

2 Alva Alva | Web | 21. prosince 2011 v 20:07 | Reagovat

[1]: Díky :) byla to celkem  drbačka

3 Jannie Jannie | Web | 28. prosince 2011 v 20:04 | Reagovat

Moc pěkné :) Libil se mi námět i když trochu smutný, jediné co bych ti asi vytkla, jsou nějaké ty pravopisné chyby a opakování slov mléčný opar a kroky :) Ale jinak se mi to líbilo.Chudáčci děti

4 Alva Alva | Web | 29. prosince 2011 v 18:24 | Reagovat

[3]: Děkuju :)
Tak nemůžeme všichni psát pozitivně laděné romantické příběhy, ne? :)Nejdůležitější je, že to uspělo u učitelky....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama