1. zkouška - Smrt v Paříži (4/4)

28. září 2011 v 13:16 | Alva |  KAPITOLY
"škoda jen, že musí tak rychle skončit." Promluvil trochu zvláštním tónem, který ji donutil odtrhnout pohled od jeho očí a rozhlédnout se kolem. Nic moc v té tmě neviděla, ale zdálo se jí, že zahlédla nějakou tmavou postavu naproti přes ulici. To je normální, po ulici přece chodí lidé i v noci, říkala si pro sebe a v duchu se uklidňovala.

"Ano, taky mne těšila vaše společnost, Jeane. Vždy můžete přijít a podívat se na představení. Jsem si jistá, že kdyby se dnešní večer měl opakovat, nemohla bych si jej nechat ujít." Musela přiznat, že ne jen to, ale nahlas to neřekla.Zaprvé chtěla odjet co nejdřív, nejlépe zítra ráno To ale nebylo vše.Kdo ví proč, měla pořád pocit, že ji někdo sleduje a je blízko. Takový ten pocit, kdy cítíte něčí přítomnost jako ledovou ruku vzadu na krku.

"Obávám se, že to již nebude možné. Tohle představení už nebude pokračovat, Hélène." Řekl tónem, který ji docela vyděsil. O čem to mluví? Nemůže vědět, že chce odjet! To není možné, nikomu to neřekla.

"Ne, pletete se, Jeane. Dnešní představení nebylo poslední." Snažila se ho přesvědčit. I přesto, ale měla stále pocit, že něco není v pořádku.

"Ne, drahá Hélène. Mám pravdu, představení dneškem končí, jelikož už v něm nebudete schopna účinkovat. I když musím přiznat, že mne to mrzí."

Nechápala, o čem mluví. Jeho výraz ji děsil a snažila se od něj odtáhnout, jelikož stále držel její dlaň. "P-proč bych neměla být schopna?" Snažila se vytrhnout ruku z jeho sevření, ale on nepovolil. Nepodařilo se jí to ani o píď. Místo toho ji přitáhnul blíž k sobě. Odhrnul jí vlasy z krku a nahnul se k jejímu krku, když zašeptal. "Protože vím, kdo jsi, moje malá pěvkyně. A protože náš nový vůdce tobě podobné chce mít pod kontrolou."

Zachvátila ji panika. Pochopila to. On ví, kdo je. To není možné, on ji chce udat. Ani není tím, za koho se vydával. Musel ji znát déle, než dal najevo. Snažila se od něj dostat pryč, ale její pokusy byly marné. Ucítila pod žebry chladný kov. Ústí hlavně. Ne, její šance na útěk zmizela. Tím si byla zcela jistá, protože v ten moment, co se ho pokusila kopnout a zranit v koleni, ucítila za sebou onu přítomnost znovu a ještě silněji než předtím. Otáčí hlavu dozadu, aby měla lepší výhhled za sebe. Vidí za ní stát druhého muže. Toho, kterého zahlédla před chvílí. Nikdo jiný tam totiž není.

"Jak..." Snaží se ze sebe dostat otázku, ale vypadá to, že se jí to nepodaří. Jean, nebo kdo to vůbec je, ale vypadá, že ví, co chce vědět.

"Znám tě již velmi dlouho. Můj domov je naproti tvému. Vím velmi dobře, kdo jsi a proto musíš jít se mnou. Náš nový vůdce bude potěšen, že jsem mu tě dovedl. I když to neuvidí osobně, což mne mrzí." Zablesklo se mu v očích veškerý jeho pohled byl plný něčeho, z čeho jí bylo zle. Nesmí riskovat to, že ji zajmou. To nedovolí. Snažila se znovu dostat se z jeho sevření, ale muž stojící vzadu jí zabránil.

"No tak, Hélène. Nebraň se.Pojď se mnou dobrovolně a možná přežiješ." Snažil se jí přesvědčit Jean,ale ona se rozhodla. Nenechá se odvést do tábora. To si raději zvolí kratší a ménně trpký osud.

Levou rukou tiskne na Jeanovu, která spočívá na pistoli a tlačí na spoušť. Snaží se potlačit, aby vystřelila, ale zápasí s ním. Je jasné, že ji chce živou, jinak mu nebude k ničemu. Zlost mu křiví rysydo zrůdné masky. Druhý muž ji ze zadu zkouší držet na místě. To jí vyhovuje, potřebuje, aby mířila přesně. Pořád tahá Jeanovu ruku a snaží se stlačit spoušť. On se jí pořád snaží v tom zabránit.

"Nech toho! Všechno zničíš!" Křičí jí do tváře a snaží se ji zabránit v tom, aby se ke spoušti dostala. Napadá ji nová myšlenka. ZArývá mu nehty do dlaně. Ano, povedlo se. Ucukává nad nčekanou bolestí, kteoru mu způsobila a jí se to daří. Mačká spoušť a střílí. V momentě, kdy ji zasahuje kulka, cítí vítězství a divný pocit úlevy. Nakonec ji nedostal! Povedlo se jí to. Opravdu se jí to podařilo a nečeká ji život v táboře.Pokud se tomu tak dá říkat. Ví, že umírá, ale nevadí jí to. Je šťastná, že nad ním vyhrála a když ho teď vidí koutkem oka rvát se s tím druhým mužem, jelikož ji ztratili, cítí zadostiučinění. Pomalu ji opouští vědomí a ona neví, co bude. Neumírá Hélène, protože to není ona. Neumírá ani její duše, protože ta je věčná. Umírá pouze její tělo. Když ji temnnota stáhne úplně, ví jen jedno.

Jednou se pomstí.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 28. září 2011 v 18:13 | Reagovat

Krásné, dokonalé. Ty úžasné popisy a přirovnání! Ach bože, to je tak skvělé! nemám slov!

2 back-to-thegloriousfuture back-to-thegloriousfuture | E-mail | Web | 28. září 2011 v 18:40 | Reagovat

[1]: díky :) Jsem ráda, že to někdo čte, ale neplýtvej na mě tolika komplimenty... zas takový unikát to není :)

3 Liss Liss | Web | 28. září 2011 v 18:52 | Reagovat

To možná ne, ale já to tak vidím, protože jsem nic takového nikdy nečetla :)

4 back-to-thegloriousfuture back-to-thegloriousfuture | E-mail | Web | 28. září 2011 v 19:09 | Reagovat

[3]: No, i tak díky :D

5 Erin Erin | E-mail | Web | 1. října 2011 v 10:50 | Reagovat

*Mrká a naží s ezahnat slzy, které jí do očí vehnala poslední věta...*
Škoda, tak brečet už nebudu no.
Naprostý souhlas s Liss! Ještě si jenom dovolím dodat pár pocitů...
Hej, vy dvě byste mohl napsat nějakej horor, nebo co! Šťastný konec vám nic neříká?! :D Ne, já si jenom dělám legraci. Když jsi navázala na válku, ani snad nejde moc pomýšlet na šťastné konce a myslím, že si to vystihla naprosto skvěle. A navíc se mi moc líbí ta první část. Máš tam spoustu krásných přirovnáních a čtenáře vtáhneš do děje, alepoň mě natolik, že jsem se třásla jako osika u třetí, kde už byl cítit problém.
Vážně, skvělá to práce :)

6 Liss Liss | Web | 1. října 2011 v 14:27 | Reagovat

[5]: hele nech toho. Když napíšu něco s dobrým koncem, tak to nestojí za nic :D

7 ostrimoci ostrimoci | E-mail | Web | 2. října 2011 v 11:20 | Reagovat

[5]: Ale no tak!! :D Nemůžeš tak hladit moje ego, není to zdravé.
Díky za názor, který sice nesdílím... myslím, že některé části jsem mohla dát líp, ale to asi vždycky takže... fakt děkuju, od někoho jako jste vy dvě to potěší... holt mé děti (Rico, Xav, Jayden..etc.)mají něco společného :D A dobré konce to nejsou

[6]: Prosím tě... ale dobrý konec není sranda :) A to, že to nestojí za nic...podívej se na mě, když píšu za ženskou je ze mě ubrečená trubka, co se stará jenom o to, co má na sobě :P

8 Liss Liss | Web | 2. října 2011 v 15:23 | Reagovat

[7]: :DDD Ale mně to nevadí, mně se to líbí i tak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama