1. zkouška - Smrt v Paříži (2/4)

28. září 2011 v 13:14 | Alva |  KAPITOLY
Z myšlenek ji vytrhla postava, která se přiblížila k jejímu místu v rohu.
"Bon Jour, madamoiselle. Smím si přisednout?" Zeptal se mladík, ne moc starší než ona, kterého si všimla koutkem oka když opouštěla jeviště. Seděl hned u scény a zaujatě sledoval její výkon. Tmavá kštice vlasů, černočerné oči plné ostražitosti a poznání, rovný, jemný nos a plné rty. Nyní si všimla, jak precizně je jeho oblečení zkombinované. Zcela jistě to byl člen vyšší třídy, nic jako ona. Přemýšlela, proč si chtěl sednout zrovna k ní, když měl stůl přímo u pódia. Zvedla se ze židle a pokynula mu.
"Bon Jour, monsieur. Prosím, posaďte se."
Přiblížil se k ní, vzal její dlaň do svých a vtiskl ji na kotníky polibek. "Těší mne, že jsem mohl potkat takovou krásnou a talentovanou umělkyni. Mé jméno je Jean," pomalu pustil její ruku a posadil se do židle naproti ní. Když si také seda, pokračoval. "to co jste předvedla na jevišti byl opravdu obdivuhodný výkon.Napadlo mně, proč plýtváte svým talentem tady, v této zapadlé části města a nejste členkou opery. Jsem si jist, že by vás přivítali s otevřenou náručí."
Když se podívala do jeho očí a viděla odlesky, které vytvářelo okolní osvětlení, spolu s emocemi, které jimi vířily, vzalo ji to dech. Nikdo jí nikdy neřekl, že v tom, co dělá by mohla být výjimečná. Nikdo, z části proto, že její blízcí byli po smrti, ale z části pro to, že si jí za to, co dělala nikdo nevážil. Nikdo neobdivoval její zpěv a proto jí Jeanovy komplimenty potěšily ještě víc.
Začervenala se a ukrada si rychlý pohled do jeho očí, než svůj pohled rychle sklopila k desce. "Děkuji, monsieur. Ale myslím, že mi až příliš lichotíte. V opeře jsou vyžadovány jiné kvality. A i kdyby se někdy štěstí otočilo a podívalo se na mne, jsem si jista, že nynější stav naší země by mi v tom jistě zabránil."
V jeho hlase bylo znát znepokojení, jako by opravdu netušil, proč si o sobě myslí tak málo a nechce jeho slovům věřit.
Obočí měl zkrčené a pohled tvrdý. "Nesmíte nechat vojáky diktovat vám život. Nemám sice tušení, co vás nutí k takové sebekritice, ale věřte, že váš hlas je kouzelný a žádná válka ani sebejistá pěvkyně, lpící na své zašlé slávě to nepopře."
"Teď mi jen planě lichotíte, monsieur. Pravý hlas zní jinak. Pravý hlas, takový, je takový, který vás stáhne s sebou. Takový, při němž si dokážete představit, že děj té písně prožíváte vy, že jste právě v té době a tím člověkem, který to prožívá. To dokáže pouze pravý hlas a nic jiného to nesvede." Podívala se na něj a s tím, jak mluvila, narůstala její jistota a na konci už se nekompromisně dívala do jeho tváře. Tvrdě si měříc jeho oči plné pochopení.
"Říkejte mi Jeane,ne monsieur. Já vím přesně, co myslíte. A mohu vás ujistit, že dnes všichni zde věděli, jaký ten příběh byl. Jen neznáte sílu svého hlasu a svého kouzla.Mimochodem, jaké je vaše jméno?" Díval se na ni s jistotou, která ji připadala velmi mocná a zvláštně zarputilá. Jakoby svá slova myslel vážně. A to si nemohla přiznat, nevěděla jak. Nemohla věřit, že by někdo opravdu mohl myslet něco takového vážně.
Když chvíli nic neříkala, vzal ji za ruku, kterou měla položenou na stole a lehce ji chytil do své. Díval se jí do očí a zdálo se jí, jako by četl něco, co měla napsané v duši a mohl to přečíst jen on. "Jak se jmenujete, moje malá pěvkyně?" Zašeptal tak, aby jej slyšela jen ona, jeho hlas jako šumění větru.
"J-já nemůžu. Nemůžu, nemůžu vám to říct.A-ale říkají mi Hélène ." Nemohla mu říct, kdo je. v této době to bylo příliš nebezpečné. Její rodina rozhodně nebyla taková, za jakou by se musela stydět. To ne, milovala je všechny, ale události války byly k jejímu původu velmi nemilosrdné. Neměla takové kořeny, aby to pro ni bylo bezpečné. Nebyla z úplně čisté krve a částečně také proto jí všechny zabili. Některý z jejich předků byl žid a to prostě nebylo v této době povoleno.
Pod jeho dotekem se zachvěla a chtěla odtáhnout ruku z jeho dosahu, ale nepodařilo se jí to. Držel ji pevně ve své, nehodlal pustit. Ne, že by ji opravdu chtěla odtáhnout, ale nebyla si jista tím, co s ní jeho jistota a víra v její talent dělaly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama